UNCENSORED

Jak vybrat správný člun

Dnešní nabídka nafukovacích člunů na evropském, ale i českém trhu, může zamotat pořádně hlavu každému, kdo se rozhodne pro pořízení nafukovacího motorového člunu. S přílivem asijských výrobců na trh se změnil poměr rozložení sil, klasici v oboru své nabídky také stále upravují, a tak není divu, že vybrat si ten pravý člun pro své potřeby může být někdy pořádný "bolehlav". Pokusím se Vám, jako profesionál zabývající se nafukovacími čluny všech typů, podat návod pro rozlišení jednotlivých výrobců a výrobků, a tím Vás navést na hlavní rozdíly mezi nabízenými nafukovacími čluny na českém, ale i evropském trhu, a pomoci s výběrem správného nafukovacího člunu, případně naznačit, v jakých případech volit čluny jiné než nafukovací. Pojmový aparát uvádím na konci článku, pojmy z tohoto "slovníčku" jsou označené hvězdičkou*.

PRVNÍ ROZŘAZENÍ - KONSTRUKCE NAFUKOVACÍCH ČLUNŮ

Jako první krok je určitě třeba se rozhodnout, jakou konstrukci nafukovacího člunu zvolit - tj.která nejlépe splní naše požadavky a představy o způsobu, místě a četnosti užívání. Poslední jmenovaný faktor - můžeme jej pojmout jako běžné roční využití člunu v motohodinách (mh), zdánlivě méně důležitý, je právě tím, co rozdělí rekreační čluny od profesionálních, tím také často určí cenu jednotlivých konstrukcí a nasměruje případného zájemce správným směrem. Profesionální čluny musí čelit denně úkolům a překážkám, jaké rekreační nebo sportovní nafukovací čluny nezažijí za celou svoji životnost, přesto nelze říct, že by si i "běžné" čluny nezasloužily něco z konstrukčních prvků profesionálních verzí - takové čluny jsou pak označovány jako polo-profesionální, pracovní apod. POZOR! Tento faktor je často zneužíván marketingovými specialisty, kteří při napodobení nebo jen mírném zesílení stávajícího modelu svého nafukovacího člunu jej bez obav označí za profesionální (často se volí přímo konkrétní oblast působnosti nebo jména tomu příbuzná - guard, rescue, army apod.). K těmto "specialistům" se dostaneme později. Pro úplnost je třeba říct, že v závislosti na místě používání a účelu nafukovacího člunu, se profesionální čluny doporučují při najetí 300 a více mh ročně nebo při několika násobném denním použití ve stížených podmínkách, s často měnící se posádkou nebo ve službách, které musí být připravené k zásahu 24 hodin denně.

Obecně mezi rekreačními čluny existuje několik typů konstrukcí plavidla, které často přímo předurčují, k jakému účelu a do jakých podmínek byl ten či onen nafukovací člun navržen. Nebudeme zde zkoumat méně časté nebo exotické konstrukce, které jsou často samoúčelné, z různých důvodů i tradiční, nebo zcela speciální a hlavně na českém trhu se nevyskytující.

• Ploché / rovné dno - základní typ člunů, jejichž konstrukce je často spojená s laťkovou podlážkou různých typů; do této kategorie patří obvykle ty nejmenší čluny (obvykle ne delší než 3 m), které jsou určeny hlavně pro rybáře a jachtaře (jako pomocný nebo záchranný člun na větší jachtě, např.k tomu, aby se dostal ze zakotveného plavidla na jinak pro něj nepřístupný břeh), případně pro ty, kdo potřebuje co nejlehčí a co nejlevnější člun pro nejmenší spalovací motory do 5 koní výkonu (obvykle ale ještě méně) nebo pro elektromotory. Tyto čluny jsou vhodné pro uzavřené vodní plochy, kde se obvykle nesetkáte se silným větrem nebo vysokými vlnami - jelikož nemají nafukovací kýl*, nejsou vhodné pro vzdálenější cestování na moři nebo na velkých vodních plochách. Rozhodujícími faktory při porovnávání jednotlivých výrobců a jejich člunů s plochým dnem a laťkovou / lamelovou podlážkou je počet a šířka jednotlivých komponent podlážky (čím širší, tím lepší), také jejich síla / tloušťka a dále vzdálenost jednotlivých latí od sebe (ideálně tak, aby nepřesahovala 1,5 - 2 cm) a jejich uchycení, které by mělo případný pohyb těchto komponent znesnadnit nebo zcela eliminovat. Důležité také je, s jakou námahou takovou podlážku z člunu lze vyjmout kvůli běžnému čištění a údržbě a zda uchycení podlážky nebrání v čištění dna a zda neinklinuje k většímu usazování nečistot než jiné typy uchycení. Zde si můžeme ilustrovat rozdíly mezi výrobci na příkladu rozdílu mezi výrobcem, který zakryje větší část podlážky materiálem, který ji uchycuje, a výrobcem, který použije silného lokálního úchytu, který ponechá jednotlivé díly podlážky téměř zcela odkryté - je-li podlážka schovaná pod materiálem, obvykle to poukazuje na levnější materiál dna nebo samotných podlážek, případně obojího, jelikož si tento výrobce může dovolit takto "plýtvat", naopak konstrukce s odkrytými podlážkami klade daleko větší nároky na kvalitu materiálu podlážek a jejich uchycení. Většinu člunů s plochým dnem a laťkovou podlážkou lze sbalit bez nutnosti podlážku ze člunu vyjmout, což napomáhá snadnosti manipulace se člunem a umožňuje rychlou přípravu k plavbě s nejmenší možnou námahou. Rozdílné materiály podlážek také poukazují na celkovou kvalitu výrobce i člunu, jelikož při použití speciálních překližek dává uživateli možnost opravy zničené / opotřebené podlážky vlastními silami, naopak při použití plastových komponent je uživatel většinou odkázán při libovolné opravě pouze a jen na značkový servis, čímž se stanoví rozdíl v nákladech na údržbu při běžném opotřebení. Osobně upřednostňuji klasické materiály (speciální námořní překližky s laminovaným povrchem), které jsou méně pružné a dodají více jistoty a stability na vodě, lépe odolávají extrémnímu zatížení, teplotním vlivům a působí i vzhledově a na dotek lépe než plastové díly. Zde je také důležitá kvalita používaných materiálů podlážek, kterou si podrobněji probereme v kapitole o materiálech. Na závěr je třeba konstatovat, že jsou-li výhodami nafukovacích člunů s plochým dnem nízká hmotnost, cena a snadnost manipulace při balení / rozbalování nebo při přenášení nafouknutého člunu, hlavními nevýhodami jsou: menší nosnost než u člunů s nafukovacím kýlem, obvykle neúplné zakrytí dna podlážkami - a tím i omezení pocitu "pevné půdy pod nohama", horší jízdní vlastnosti při větru nebo vlnách (schopnost udržet směr jízdy bez nutnosti korekcí) a horší stabilita než u člunů s nafukovacím kýlem.

• Čluny s nafukovacím kýlem, tzv.klasická konstrukce skládacích nafukovacích člunů - nejrozšířenější konstrukce mezi nafukovacími čluny na trhu, pokud mluvíme o ČR a SK. Čluny s nafukovacím kýlem napodobují tvarem svého dna ostré "V" např.laminátových člunů, a tím získávají větší stabilitu a nosnost, schopnost lépe držet směr ve vlnách nebo silném větru a lepší jízdní vlastnosti v zhoršených přírodních podmínkách. Nafukovací kýl je většinou tvořen nafukovacím válcem speciálního tvaru, který je uzpůsoben rozměrům a typu nafukovacího člunu, ale také někdy vysokotlakým nafukovacím komponentem, který je obvykle u těchto typů neoddělitelně spojený s vysokotlakou nafukovací podlážkou typu Airdeck. Pro přehlednost si čluny s nafukovacím kýlem rozdělíme do dvou kategorií - s deskovou skládací podlážkou a s vysokotlakou nafukovací podlážkou (viz další odstavec). Čluny s deskovou podlážkou a nafukovacím kýlem jsou velmi populární mezi uživateli, kteří si chtějí odvézt člun k moři pro rodinnou rekreaci. Vyrábí se v délkách od cca 2 m do 5 m, ale existují i větší. Nejrozšířenější jsou v délkách od tří do čtyř metrů s obecným doporučením nevolit člun kratší než 2,5 m pro použití na moři, jelikož takto krátký člun je příliš malý pro obvyklé podmínky na moři a i v nepatrných vlnách může být nestabilní, navíc jsou extrémně citlivé na rozložení hmotnosti ve člunu a na necitlivé manévrování při jízdě. Čluny v délce okolo tří metrů jsou doporučovány většinou prodejců jako ideální volba pro malé spalovací motory a zároveň jako největší nafukovací čluny, které mají přijatelné jízdní vlastnosti s motory do 5 koní výkonu - tyto sety s motory není třeba v ČR přihlašovat k evidenci na SPS a je s nimi nejméně starostí, jsou snadno přenosné a obvykle nikde není třeba průkazu vůdce plavidla k jejich používání.

1. Jaké jsou však rozdíly mezi jednotlivými výrobci? Čluny na první pohled vypadají velmi podobně a v očích laika může být jediným rozdílem cena nebo jejich název. Rozdíly začínají ve tvaru tub a šířce člunu, jelikož zde je poměr šířky a LOA* daleko více rozhodujícím faktorem než u člunů s plochým dnem. Úsloví "délka jede" zde platí stejně, jako u jakýchkoliv jiných plavidel - čím je člun delší a užší, tím lepší má předpoklady pro větší rychlost, snadnější přecházení do skluzu* a pro lepší ovladatelnost ve vyšších rychlostech - nejedná se však o jediný faktor rozhodující o jízdních vlastnostech nafukovacích člunů nebo plavidel obecně. Důležitý je také průměr tub* hlavně ve vztahu se zatížením zrcadla* závěsným motorem - zatížení zrcadla by mělo být vždy úměrné a největší povolené zatížení je vždy dáno výrobcem a lze si jej zjistit u oficiálního představitele značky z bezpečnostních norem pro výrobu člunů (CE, ISO 6185, směrnice 94/25/ES). Čím těžší motor chceme použít, tím lépe by měl být člun pro tuto skutečnost připravený od výrobce - proto jsme někdy svědky obludných kreací některých výrobců, kteří nedostatky svých konstrukcí schovávají za zvětšené průměry plováků, čímž ale v 99% zakládají horší jízdní vlastnosti do svých nafukovacích člunů ve snaze vyrovnat se s potřebou použití silnějších / těžších motorů aniž by ohrozili bezpečnost posádky při plavbě. Velké plováky v kombinaci s větší šířkou dovolují mnohem menší náklony člunu v zatáčce a dělají ze člunu plovoucí pohovku spíš než sportovní a dopravní prostředek, tím však razantně zmenšují síly působící na jednotlivé komponenty při rychlé a spanilé jízdě. Nebudeme si nic nalhávat - některé modely nafukovacích člunů sportovní jízdu ani nedovolují, nebo je třeba použít mnohem silnějšího motoru než v případě správné konstrukce plavidla. Umožnit uživateli malých člunů tzv."se vyblbnout" už dávno není prioritou, jelikož je mnohem levnější a jednodušší udělat pomalý, ale prostorný člun působící mohutným dojmem, než rychlý a dobře ovladatelný, který na první pohled nepůsobí tak mohutně. Zde je třeba dávat při výběru člunu opravdu pozor a uvědomit si, jaký výkon bude takový člun pohánět a zda absence jízdní dynamiky Vás nedonutí poohlédnout se někde jinde.
2. Jak ale zjistit, zda člun s nafukovacím kýlem a deskovou podlážkou skutečně pojede tak, jak by měl? 1/Prozkoumejte tvar zrcadla - čluny, jejichž spodní hrana zrcadla je zcela rovná, nikoli do "V", jsou určitě méně vhodné pro jízdu ve vlnách, než čluny se zrcadlem takto vytvarovaným, ale i zde dávejte pozor - většina na první pohled nepřirozených tvarů jsou ještě méně funkční než kdyby bylo zrcadlo na své spodní hraně rovné. Viz foto. Důležité je, aby kýl byl funkčně v součinnosti s tvarem zrcadla a nejen držel přímý směr, ale dovolil plynulé zatáčení v maximální rychlosti bez poskakování člunu v zatáčkách, aby člun v zatáčce neztratil rychlost a aby ze skluzu nepřešel do výtlačné plavby. To platí nejen při zatáčení, ale i při jízdě ve vlnách, kdy vlivem nárazů na vlny můžete při určitých konstrukcích kýlu a zrcadla zbytečně ztrácet rychlost;  2/ Ujistěte se, že materiál dna, který je natahován správným umístěním a nafouknutím kýlu, je na celé své ploše dobře a řádně natažen, že na něm NIKDE nejsou vrásky nebo vlnky z nesprávného / nedbalého připevnění k tubám, že nikde není volný a že po celé ploše dna je rozepnutý rovnoměrně a stejnou silou; 3/ Zjistěte si délku nafukovacího kýlu - někteří výrobci šetří právě na tom, že nafukovací tubus kýlu, který je umístěný pod podlážkami a který natahuje materiál dna, nezabírá celou délku dna, ale jen např. její dvě třetiny. Chybějící třetina pak není vyztužená nafukovacím kýlem tak, jak by měla být v ideálním případě a člun již z rýsovacího prkna ztrácí v jízdních vlastnostech a tím nepřímo i v bezpečnosti (viz dále). 4/ Porovnejte vždy několik výrobců (z různých koutů světa pro větší přehled) a jejich řešení a velikosti kýlů. Velký a mohutný kýl znamená zručnějšího výrobce, který dbá na jízdní vlastnosti svých člunů, ale jen při dodržení všech výše uvedených zásad o jeho provedení. 5/ Vyžádejte si od prodejce (nebo si najděte na webu) video s ukázkou jízdních vlastností zvoleného modelu s poptávaným motorem nebo jemu nejpodobnějším. Dobrou cestou je také si zvolený člun půjčit a ujistit se, že jede tak, jak prodejce prohlašuje - hlavně se nenechte ukolébat písničkou, že všechny malé nafukovací čluny jedou stejně!
3. Dalšími rozdíly mezi výrobci nafukovacích člunů s nafukovacím kýlem a deskovou podlážkou je právě samotná podlážka. V dnešní době se používají tři druhy materiálů pro její výrobu - dřevo (speciální překližky), kov (většinou hliník, někdy s úpravami pro slanou vodu) a laminát (nekdy plast ABS, ale většinou se jedná o sendvičové konstrukce). Všechny materiály mají své výhody i nevýhody, takže postupně - začneme laminátem: zatím nejméně používaný materiál pro výrobu podlážek, jelikož je třeba, aby byl z obou stran pokrytý gel-coatem (drahé a vyžaduje speciální zařízení na výrobu), aby byl co nejlehčí a přitom pevný, čehož se u laminátu dosahuje použitím plástvových vnitřních profilů v jednotlivých deskách, jejichž zpracování je také drahé a náročné na přesnost, navíc je nesmírně těžké dosáhnout nízké hmotnosti jako u dřevěné překližky. Jedná se však spíše o otázku času, kdy bude rozšířenější, jelikož dřevo se stává neúnosně drahým. Dále jsou zde hliníkové podlážky - při výrobě levnější než dřevo, ale z naší trojice jediné neumožňují mít smysluplný neklouzavý povrch desek, mají tendenci se na slunci příliš zahřívat a nažhavovat, a tím znesnadnit používání člunu bez ochrany chodidel a to není vždy přijatelné. Výhodou je pevnost a odolnost, která se však může při poškození podlážky obrátit v náš neprospěch - škrábanec na hliníku nejde přetřít a může být i pořádně ostrý, při prohnutí podlážky po skocích na vlně jej nelze narovnat do původního tvaru nebo poškození podlahové desky nebo profilu a jakákoli výměna nebo oprava je možná jen u oficiálního prodejce díky vysoké specializaci jednotlivých komponent podlážky. No a nakonec speciální překližky - často mají velmi špatnou kvalitu (hlavně ty původem z Asie), kvůli jejich ceně. Překližky se dělí nejen podle průměru a povrchové úpravy, ale také podle jejich fyzikálních charakteristik z nichž hlavní pro nafukovací čluny jsou pružnost a schopnost absorbovat vodu bez rozlepení nebo vlivu na jejich pevnost a životnost. Čím je překližka dražší, tím je obvykle také lepší, to přímo závisí na typu dřeva, ze kterého se vyrábí. Bříza má pro tento účel ideální vlastnosti - pružná a pevná, lehká a snadno zpracovatelná. Akorát neroste všude, proto jsou asijské překližky tak nekvalitní v porovnání s evropskými.

• Čluny RIB (riggid inflatable boats) - laminátový kýl a paluba, nafukovací tuby. Tyto čluny jsou nesmírně populární ve všech státech s přístupem k moři a jejich obecné označení v sobě skrývá také důvod své obliby. Laminátový trup tvořený kýlem do hlubokého "V" a laminátovou palubou zaručuje, že člun je za všech podmínek pevný: při nájezdu do vln a jízdě na "rozbité" vodě, kdy lépe absorbují nárazy o hladinu a lépe drží zvolenou stopu. Proto čluny RIB dosahují obecně lepších jízdních vlastností, dovolují vám jet rychleji při vyšších vlnách bez nebezpečí poškození konstrukce člunu a tím také lépe zvládat rozmary počasí. V porovnání s celolaminátovými loděmi vyhrávají díky své stabilitě a nosnosti, kterou jim dodávají nafukovací plováky, jelikož se člun RIB dá považovat za běžných podmínek za téměř nepotopitelný, ale i tato vlastnost závisí napočtu oddělených nafukovacích komor. Dobrým standardem u člunů RIB přes 4m délky je 5 (pět) oddělených nafukovacích částí, který vyžaduje např.Anglie.

1. Rozdíly mezi koncepcemi u jednotlivých výrobců: Různí výrobci přistupují k výrobě svých RIBs rozdílně. Základní rozdíly spočívají v tom, zda má člun  RIB odnímatelné tuby nebo napevno posazené na trupu. Klasickým řešením je napevno osazená tuba, kterou nelze ze člunu sundat jinak než mechanickým odříznutím od laminátu. Pevní se ke trupu dvojím způsobem: 1/ pásek materiálu těsní spojnici na straně dna a vnitřní spoj je izolován (obvykle pryžovým) páskem po celém vnitřním obvodu spojnice tuby a laminátové podlahy, zde však není zaručená naprostá vodotěsnost vnitřního spoje pro nečistoty a pevné částice; 2/ tuba je pevněná dvěma a více obvodovo-styčnými pásky materiálu, které zakrývají jak spodní spojnici, tak vnitřní. Rozdíl a výhoda pevnění tuby z vnitřní i vnější strany (nejlépe v kombinaci s nalepením tuby na styčnou plochu s laminátem na 100% plochy) je oproti vnitřními pryžovému pásku naprostá izolace spojnice tuby a laminátu od veškerých nečistot a kamínků, které by mohly tubu v průběhu času prodřít. To znamená i snadnější údržbu při čištění, kdy nemusíte plováky vyfukovat a odtahovat je, abyste dosáhli na těžko přístupná místa, kdy by mohly zůstat pevné částice poškozující tubu. Čištění plováků, kterou jsou přichycené jen jedním páskem je velmi náročné a jelikož se vám s největší pravděpodobností nikdy nepodaří zcela očistit tato těžko přístupná místa (vysavač je zde nezbytný), může to znamenat výrazné zkrácení životnosti vašeho člunu. Proto také italská škola výroby RIBs člunů používá bez výjimek pevnění tuby minimálně dvěma pásky - vnitřní a vnější. Takový člun vyčistíte nejsnadněji a jeho životnost je již konstrukčně určitě delší než u jiných řešení. 3/ Naproti tomu výhodou odnímatelných plováků je určitě snadnější servis při vážném poškození, jelikož tubu lze opravovat pohodlněji, případně ji zcela vyměnit - to ovšem lze i u napevno umístěných tub, jen práce servisního technika není tak snadná - ale to Vás jako uživatele nemusí vůbec trápit. Nenechte se však zmýlit zdánlivými výhodami odnímatelného řešení - prodejci argumentují tím, že odnímatelné řešení umožňuje snadné čištění prostoru mezi tubou a laminátem, protože tubu sundáte; dalším plusovým bodem by měla být možnost sundání tub na dobu přepravy, aby člun měl menší odpor vzduchu... Nikdo vám už ale při této argumentaci nezmíní, že nafukovací tuby u člunu délky cca 4m musí sundávat několik osob a nijak rychle to nejde, jelikož nafouknuté tuby klíní ve žlábku, který je po celé své délce drží (tudíž nejdou sundat) a vyfouknuté se naopak zasekávají, jelikož nedrží tvar. Tuba člunu délky kolem 4 m může vážit až polovinu jeho hmotnosti v případě lehkých skořepin, tzn. 50 - 70 kg, v závislosti na použitém materiálu. Je-li na výrobku jakákoli nepřesnost nebo dostal-li se do žlábku držící tubu kamínek, čeká vás pravděpodobně o to těžší práce. Kdybyste chtěli snížit odpor vzduchu během přepravy tím, že plováky sundáte, nejprve pomyslete na to, kam uložíte zcela neskladné tuby, které nemají žádný přepravní vak a které jedna osoba unese jen stěží... Důkazem, že je tento systém v podstatě umělým obchodním výmyslem je fakt, že jej nepoužívá žádný z výrobců profesionálních nebo velkých člunů RIB. Zodiac a Bombard je používají jen pro své rekreační a sportovně-rekreační modely a jsou v podstatě jedinými výrobci, kteří tento systém používají. Praxe ukazuje, že většina majitelů zodiaků plováky svých člunů RIB nesundává z výše vyjmenovaných důvodů, případně jen když je to již zcela nezbytné pro vyčištění spojnice mezi tubou a laminátovým trupem člunu, kde se usazují kamínky a nečistoty, které mohou tubu poškodit. Když budeme chtít vyjmenovat další rozdíly, pak je nejsnáz odhalíme při jízdě ve vlnách: čím je plocha spojnice tuby a laminátu větší, tím méně tuba vibruje a pohybuje při nárazech o vlny, má větší sklon k absorbci nárazů a méně se pohybuje i při prudkých manévrech, kdy se člun opře tubou o hladinu; je-li pevněná vnitřními i vnějšími pásky, nestane se vám, že při dopadu po skoku na vlně prudkým přitlačením tuby k trupu na vás vytryskne směs nečistot a vody, nebo že budete někdy muset tuby sundávat kvůli čištění.

• Další formy konstrukce - jen pro úplnost dodám, že existují i další způsoby řešení konstrukce nafukovacích člunů než výše vyjmenované. Patří k nim kombinace deskové podlážky a náhrada nafukovacího kýlu za (obvykle dřevěný/překližkový) kýl, který se montuje mezi podlážku a materiál dna (např. Bombard Commander), jehož výhodou je větší pevnost při jízdě ve vlnách než u nafukovacích kýlů, ale nesrovnatelně větší náročnost na jeho montáž a větší zátěž na materiál dna. Jelikož se jeho tvar zásadně neliší od možného provedení nafukovacího kýlu, rozdíly v jízdních vlastnostech jsou často zanedbatelné nebo žádné, přesto kromě náročnější montáže zde nelze nic upřít. Dále existují výrobci nahrazující laminátové trupy hliníkovými (např.německý DSB), ale jedná se spíše jen o profesionální čluny s úzkým spektrem uživatelů kvůli vzhledu, ceně a možnostem individualizace jednotlivých modelů. Nesmíme zapomenout i na více-kýlové varianty nafukovacích skládacích člunů, ať už jsou kýly umístěné tak, aby vytvořily hlubší a profilované hluboké "V", nebo systém kluzáků/katamaránů, tj.dva přídavné kýly na spodní straně bočních tub, které při vyšších rychlostech zvedají plavidlo více z vody a pomáhají v zatáčkách.

Tvary laminátových kýlů

Materiály & Technologie výroby (PVC vs. Hypalon)

Výběr podle podmínek užívání

Pozn.: Tento článek vyjadřuje osobní názor autora a všechny výhrady k tomuto textu směřujte na jeho osobu. Společnost CHTCHELKALINE, s.r.o. se vzdává veškeré odpovědnosti za údaje a výroky uvedené v textu a zachovává ke článku zcela neutrální postoj.

Pojmový aparát

Pojmy, které je třeba si stanovit pro přehlednost a úplnost (tento slovníček bude postupně dotvářen):

Kýl - konstrukční prvek plavidel, který se nachází na dně člunu a určuje tvar trupu / dna, jeho tvar - velikost, úhel náklonu vůči zadními čelu, úhel stoupání apod. - zcela zásadně rozhoduje o jízdních vlastnostech člunů v kombinaci s dalšími konstrukčními prvky člunu

LOA (lenght over all) - celková délka plavidla zahrnující vše, co může přesahovat délku samotného trupu používá se hlavně u lodí s externími prvky jako je koupací plošina apod., tento pojem zde zavádím pro rozlišení celkové délky plavidla a délky samotného dna u nafukovacích člunů, jelikož jej obvykle přesahují plováky / nafukovací tuby

Šířka plavidla - měří se v nejširším místě každého člunu (obvykle u zádě) a její poměr k LOA společně s kýlem jsou důležitými prvky pro určení jízdních vlastností člunu, nikoli však jedinými

Průměr tub - měří se v nejširším místě nafukovacích válců / tub člunu (obvykle u zádě) a má vliv na nosnost, a tím i stabilitu člunu, ovlivňuje i jízdní vlastnosti - nelze ovšak říct, že by větší / menší průměr tub měl za následek lepší / horší jízdní vlastnosti

Vnitřní šířka a vnitřní délka - rozměry určené nejkratší vzdáleností mezi pravou a levou tubou v nejširším místě člunu, obvykle u zrcadla (vnitřní šířka), resp.nejkratší vzdálenost mezi přídí a zadní čelem (vnitřní délka)

Zrcadlo (ang. transom) - zadní čelo pro uchycení motoru, může být tvarované podle potřeby konstrukce plavidla

Balast - závaží, kterým lze člun podle potřeby dovyvážit a tím upravit jeho jízdní vlastnosti pro konkrétní podmínky nebo potřeby

Skluz - režim plavby, kdy plavidlo klouže po hladině s minimálním odporem; obvykle je dosahován při rychlostech větších než 25 km/h

Výtlačná plavba - režim plavby, kdy plavidlo je ponořené do vody na přibližné úrovni své vodorysky a při jízdě před sebou "tlačí" vodu; obvykle při rychlostech nižších než 25 km/h

V případě jakýchkoli připomínek, výhrad, dotazů, nejasností nebo věcných oprav mě, prosím, kontaktujte na adrese dmitry.shchelkalin@gmail.cz. Za zaslané podněty jsem Vám předem vděčný a doufám, že Vám tento článek byl ku prospěchu. Není adresován nikomu osobně ani zamýšlen jako urážka, uvedené údaje odpovídají stavu k začátku roku 2010.